I dnes proběhl již zaběhnutý
ranní rituál, kdy si vzájemně sdělujeme zážitky z rodin a především
porovnáváme pestrou paletu nabízených večeří. Tak jak se liší kulturní tradice
jednotlivých hostitelů, tak je přehlídka jídel velmi rozmanitá, od typicky
anglických, přes kontinentální stravu až po americký styl. Rozhodně nikdo
z nás nestrádá a ráno se potkáváme s úsměvem.
Každý již zná svou skupinu pro
výuku, a proto jsme se hned mohli pustit do dalších lekcí angličtiny.
Když jsme opět nasedali do autobusu, kolem nás se rozprostírala anglická mlha… Není to nejlepší počasí pro výlet, který nás čekal, ale vyrazili jsme. Zamířili jsme ke hradu Tintangel, ke kterému se váže legenda o králi Artušovi, podle které se zde narodil. Cestou jsme projížděli anglickým venkovem a užívali si stále ještě zamlžené, ale krásné výhledy do okolí. Před cílem se mlha pomalu začala rozpouštět a před námi se v slunci objevil Tintagel Castle. Vydali jsme se procházkou travnatým úvozem a vystoupali jsme na útesy, které lemují zdejší mořské břehy a kde se nachází zbytky pevnosti, kterou zde nechal hrabě Richard z Cornwallu postavit. Slunce nás přívětivě zalilo svým světlem a teplem, že jsme vděčně usedli do trávy a vychutnávali dechberoucí výhledy z útesů na moře a okolí. Cítili jsme, že by byla škoda tohle místo ve spěchu opustit kvůli dalšímu programu. Proto jsme se operativně rozhodli zůstat zde a užít si Tintagel naplno.
Jamaica Inn se pro dnešek musí
obejít bez nás, navštívíme ho někdy příště. Zamířili jsme k našim rodinám,
které na nás již čekaly a odvezly k plným talířům. Dnes nám rozhodně
vyhládlo, a tak se zachováním etikety u stolu ve smyslu dojídání nejspíš
nebudeme mít problém.
Žádné komentáře:
Okomentovat